Praha,
24
Červen
2016
|
08:45
Europe/Amsterdam

Architekt Tomáš Prouza (D3A): Dnes už mnozí klienti přesně vědí, co chtějí

Shrnutí

Architekt Tomáš Prouza je vůdčí osobností ateliéru D3A, který funguje už tři dekády a má za sebou velký podíl na současné podobě Smíchova, ale i oceňované interiérové projekty včetně vítězné Zasedačky roku. Zajímalo nás, jak se liší banky od IT firem a proč už se dnes v Praze dnes nestaví blokově, když to na Smíchově tak dobře funguje.

Zasedačka J&T, kterou jste navrhoval, zvítězila soutěži CBRE Zasedačka roku. V čem byla tato zakázka výjimečná?

Byla zvláštní v tom, že vůbec proběhla. Pro Banku J&T jsme před časem dělali velký development Rustonka, ale na tom projektu jsme se rozešli, protože jsme hájili starou budovu kotelny, kterou jsme chtěli zachovat a odmítli jsme nakreslit variantu bez ní. Proto nás překvapilo, že po čase se z J&T Banky ozvali, že by chtěli udělat vstupní halu, ta se nerealizovala, ale udělali jsme zasedačky a atrium.

Přijímáte často zakázky tohoto typu?

Obvykle se snažíme dělat celé domy, optimálně od začátku do konce, třeba už od urbanismu. Když chce klient interiér, tak mu ho strašně rádi navrhneme, protože to považujeme za nedílnou součást projektu. Neuznáváme, když si někdo nechá navrhnout třeba rodinný dům, a pak si pozve interiéristu a ten mu udělá interiér. My tu práci raději děláme od začátku do konce.

Pro které klienty jste dělali celý dům, a kde naopak jen interiér?

Příkladem může být třeba Seznam.cz, tam se nám poštěstilo, že jsme mohli udělat celý koncept i interiér. Opačným případem byli SocialBakers ve Forum Karlín, kde jsme stáli před úkolem, jak do korporátního prostředí univerzální kancelářské budovy včlenit osobité pracoviště pro mladou startupovou firmu. Ve dvou podlažích jsme nechali betonové podlahy i odhalené stropy, probourali otvor ve stropě a podlaží propojili novým betonovým schodištěm. Pak jsme tam natáhli lodní kontejnery. Je to sice takové trendové, ale tady se nám zdálo, že to můžeme trochu přehnat. To byl ale výjimečný případ, nechceme dělat “líbivé” kanceláře s klouzačkou přes patra, palmami a sítěmi. Kdyby někdo přišel s tím, že má starou fabriku a do ní chce něco postavit, tak to uděláme moc rádi.

Banky jsou pro mnoho lidí synonymem zkostnatělého korporátu, Vy máte zkušenosti i se sídly právě pro Seznam.cz nebo SocialBakers. Jsou mezi těmito klienty opravdu rozdíly, nebo je Vaše zkušenost jiná?

Rozdíly jsou veliké. Jsou banky, které se snaží o alternativní prostředí kanceláří - a mají na tom založenou svojí identitu. Jiným firmám je to často jedno. Potom jsou firmy jako Google nebo Microsoft, které se snaží do korporátu vložit něco jiného, kreativního a vtipného, a to někdy to vyzní trochu uměle. Není to lehké. Naopak právě v SocialBakers se nám líbilo, že se nechtějí v první řadě prezentovat na veřejnosti. Ten prostor si umějí užít, protože to je hodně mladý a mezinárodní kolektiv a v těch fatboyích s počítačem opravdu leží a pracují.

Někteří designéři tvrdí, že firmy se při vylepšování prostředí ve svých kancelářích na prvním místě soustředí na místo, kam se dostane klient – a málokdo myslí primárně na zaměstnance. Máte také takovou zkušenost?

 

 

říká architekt Tomáš Prouza
Nepodezříval bych firmy z toho, že nedělají prostory primárně pro zaměstnance. Často ale právě zaměstnanci neví, co chtějí, někdo nadává na trendové openspacy a raději by byl zalezlý někde, kde není moc světla. Je to hodně individuální, každý potřebuje něco jiného, ale když je lidí hodně na jednom místě, hrozí z toho nervozita. Je to hodně o tom, kolik mají zbytkového místa, a toho je třeba v SocialBakers hodně, protože mají větší prostor, než by vzhledem k zaměstnancům potřebovali.
říká architekt Tomáš Prouza

Vaše studio D3A funguje už od poloviny 80. let. Co se za tu dobu podle Vás nejvíc změnilo na požadavcích klientů?

Možná jsou dnes klienti v některých věcech obeznámenější, co a jak má být. V 80. letech to čeští investoři moc nevěděli, zatímco když jsme třeba dělali pro Francouze obchodní centrum Nový Smíchov, včetně hypermarché Carrefour a multikina, pracovali jsme s lidmi, pro které to byl denní chléb, dělali to všude po světě a věděli dost přesně co chtějí. Dnes už i u nás mají klienti často až moc jasno, třeba v bytové výstavbě.

Smíchovu jste se věnoval i urbanisticky. Postupně se z něj stalo jedno z technologických center současné Prahy, stejně jako se dnes stává z Karlína. Jakou musí mít takové místo charekteristiku?

Na to jsou dva pohledy. Karlín je hezký v té své staré části, ale kdybychom se bavili o novém Karlíně, co vzniká podél řeky, tak to nepovažujeme za město. Tam nikdy nevznikne to, co je Smíchov, to je velký rozdíl z hlediska měřítka, které je pro město důležité. Náš blok na Smíchově je z deseti domů, zatímco v Karlíně najdete domy velikosti bloku. A více domů – více funkcí. Z toho Smíchov těží. Lidé tam bydlí, pracují, chodí se večer bavit, chodí do hospody, jsou tam 2 kina, 3 hotely, jsou tam kanceláře, lidé pracují ve službách. Je to hodně rušné místo.

A nebylo to tak samozřejmé. Když jsme ke Smíchovu přišli, chtěli tam Rakušani postavit jeden velký kancelářský dům, ale my jsme s podporou úřadů prosadili, že se to rozdělí na menší domy, které se stavěly v etapách. Později se ukázalo, že to byl výborný tah, protože na menších parcelách bylo možné změnit funkce tak, jak si říkal trh. Takže tam jsou nejen kanceláře, ale i ty hotely, multikino, byty, obchody a hospody. Byl tofinanční úspěch a zároveň tam vznikla docela dobrá různorodá architektura. Důkaz toho, že klasické blokové schéma může fungovat. Najdete jiné takové místo v Praze?

Proč se to tak už dnes nedělá? V Karlíně vzniká nová zástavba v podobě monobloků, totéž bude Rustonka, vypadá tak celá nová Libeň nebo Waltrovka.

Jednak tomu nenahrávají vyhlášky, to je ten známý problém s osvětlením bytových domův rohových polohách, a ty má blok vždycky, a dále požadované odstupy, podle současných předpisů by nešly postavit Vinohrady nebo Staré město.

Jsme rádi, že princip blokového města z menších rozmanitých domů zaujal developery na území nákladového nádraží Smíchov. Sem nyní s dalšími architekty připravujeme dva bloky bytových domů s obchody v parteru. Jen pro upřesnění – bloky se samozřejmě nehodí všude, máme rádi i rozvolněnější struktury, které mají ve městě své místo – včetně vilových čtvrtí. Ale pro živé vnitřní město považujeme nadále blok za nejvhodnější.