Praha,
30
Říjen
2015
|
11:50
Europe/Amsterdam

Na návštěvě v Grand Restaurant: Rozhovor s Pavlem Maurerem

Pavel Maurer: I bramborový salát z papíru vyžaduje chvíli soustředění

Shrnutí

Je zakladatelem a vydavatelem jediného nezávislého průvodce po tuzemských restauracích, od roku 2007 pořádá prestižní gastronomickou akci Prague Food Festival, vydal několik publikací o stravování a v neposlední řadě je již podruhé porotcem soutěže CBRE Zasedačka roku. Pavel Maurer vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Karlově a dříve působil mimo jiné jako kreativní ředitel v agentuře Young & Rubicam a New Business Director v Ogilvy & Mather. V současné době se věnuje především svým gastronomickým aktivitám a externě přednáší marketingovou komunikaci na FAMU.

První otázku Vám posílá Martina Pištěláková, designérka, která stojí za televizním pořadem „Jak se staví sen”. Je něco, co byste vytknul či naopak doporučil firmám, které mají své vlastní jídelny či bufety. A to jak z hlediska jídla, tak třeba vybavení a interiérů?

„Pokud je firma pojatá mně nepříliš sympatickým způsobem ‚open working space', doporučoval bych její bufety či jídelny udělat spíše komorní. Třeba i s takovými místy, kde člověk může být jen sám se sebou nebo kde se může posadit ve dvou jen se svým jídlem. A naopak. Zároveň se osvědčuje použít při dekoraci klidné barvy související s přírodou – žlutou (slunce), hnědou (země), zelenou (rostliny) nebo modrou (nebe).”

Název jedné z vašich knih zní „Nejezte blbě!”, máte nějaký tip pro lidi, kteří během práce třeba ani nenajdou čas na delší přestávku, aby zkrátka nejedli blbě?

„Myslím, že i bramborový salát z papíru nebo obložený chlebíček vyžaduje čas a alespoň malou chvíli soustředění. Čím víc budeme myslet na to, co si právě dáváme do pusy, a zároveň se v té chvíli nebudeme muset soustředit na nic jiného, tím lepší to stoprocentně bude pro naše tělo. Všechny naše buňky by se měly soustředit jen na to jedno, co právě děláme. Díky tomu přijme naše tělo všechno mnohem lépe.”

Během sestavování svého průvodce po nejlepších a nejzajímavějších restauracích navštívíte řadu míst. Je nějaká čtvrť, nebo nějaké město, které jste si právě z pohledu stravování oblíbil a kde byste tím pádem i chtěl pracovat?

Pavel Maurer, Odborník na gastronomii
Hlavně bych nechtěl pracovat v žádné restauraci! Málokdo si dokáže představit, jak náročné je to povolání. Baví mne do restaurací chodit jako host. Jakési ‚pražské Soho' je ale místo kolem sochy Franze Kafky. Ač blízko turistickému šílenství na Staromáku, najdete zde skvělé a velmi rozmanité restaurace v hutné koncetraci. Pastacaffé, Casa De Carli, Kolkovna, Nostress, La veranda, Al Dente a mnoho dalších podniků. Jsou tu bary, pekárny, cukrárny a obchody s dalšími delikatesami. Z tohoto pohledu je to tam dobré.
Pavel Maurer, Odborník na gastronomii

Narazil jste během své „kancelářské” kariéry na nějaké pracovní prostory, kde se vám obzvláště dobře pracovalo? Třeba zdánlivě i kvůli pouhé maličkosti, detailu?

„Začátkem devadesátých let jsem rok pracoval v nové redakci časopisu Playboy. Redakce byla umístěna v posledním patře Paláce Lucerna. Líbilo se mi tam samozřejmě díky výhledu a lokalitě, ale také proto, že mne vždy vzrušovalo používat místní nekonečný oběžný výtah páternoster.”

Stejně jako letos i v minulém roce jste byl porotcem soutěže CBRE Zasedačka roku. Můžete prozradit, jak těžké bylo shodnout se na vítězi? A máte v rámci poroty rozdělené role, třeba že vy osobně se více soustředíte právě na možnosti a kvalitu stravování v přihlášených firmách?

„Gastronomie mne zajímá vždy, protože jíst a pít musíme stejně jako dýchat, ať už se nacházíme v jakémkoli prostředí – jinak je s námi konec. Jídlo a pití jsou součástí zasedaček, kanceláří, pracoven i meeting roomů. Bohužel často jíme v dopravních prostředcích, na ulici, ve stoje a v běhu. To je špatné. Jako porotce samozřejmě vždy posuzuji jakýkoli prostor ze svého hlediska, ale řekl bych, že jsme se u Zasedačky roku v minulosti shodli vždy bez problémů.”